Standard FCI s vysvětlivkami a ilustracemi:  
(ilustrace prozatím nejsou k dispozici)

VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA
Americký stafordšírský teriér by měl působit svou velikostí jako velmi silný pes. Měl by to být důkladně stavěný, svalnatý, ale pohyblivý a přívětivý pes. Má mít zájem o všechno, co se děje v jeho blízkosti. Měl by být podsaditý a svalnatý, neměl by mít příliš dlouhé končetiny nebo slabou postavu. Odvahu má příslovečnou.

Vysvětlivky: Tento původní text má popisovat první dojem, kterým staford působí na pozorovatele. Má nám představit proporcionálního a elegantního psa, který je přesto velmi silný, což zřetelně dokazuje jeho mohutné tělo. Je žádoucí, aby také projevoval živý zájem o své okolí, přitom byl klidný a odvážný. Odvaha v žádném případě neznamená útočnost, právě naopak! Ačkoli je odvážný, je tento pes klidný, správně odhaduje nebezpečné situace a správně na ně reaguje. Vyžaduje-li si to situace, musí staford každopádně správně reagovat. Dobře vycvičený pes s pevnou povahou by však nikdy neměl bezdůvodně napadat!

HLAVA
Středně dlouhá, celkově silná s širokou lebkou, značně vyvinutým lícním svalstvem a výrazným stopem.

Vysvětlivky: Pojmu "středně dlouhá hlava" bychom měli při srovnání s většinou ostatních psích plemen rozumět určitě spíše jako "krátká" hlava. I když standard neuznává žádné přesné údaje pro vzhled, je hlava staforda zpravidla klínovitá se zaoblenou tlamou jak při pohledu ze strany, tak i ze shora. Při pohledu zepředu je naproti tomu takřka čtvercová a lícní svalstvo je nepříliš výrazné. Výrazné lícní svalstvo souvisí v první řadě se stářím psa, mladí psi mají na rozdíl od dospělých stafordů jen zřídka líce nápadněji vyvinuté. Hlava jako celek je poměrně krátká, poměr délky tlamy k horní části hlavy je 1/3 ke 2/3, ale takřka nikdy tak krátká jako má stafordšírský bulteriér.

UŠI
Vysoko posazené, kupírované či nekupírované. Doporučuje se dávat přednost nekupírovaným. Nekupírované uši mají být krátké a buď polovztyčené ve tvaru růžového lístku nebo vztyčené. Klopené uši jsou zakázány.

Vysvětlivky: Pokud jde o uši bývá standard bohužel neustále špatně překládán. Neexistují polovztyčené uši a vztyčené uši jsou u staforda nevhodné. Správně má být: "Nekupírované uši mají být krátké, buď polovztyčené jako růžový lístek nebo polovztyčené a překlopené. " Kupírované uši jsou v mnoha zemích včetně ČR zakázány!! Polovztyčené překlopené ucho je spíše vzácností.

OČI
Tmavé a kulaté, jsou nízko posazeny v lebce a široko od sebe. Oční víčka musí být pigmentovaná.

Vysvětlivky: Oči dodávají stafordovi typický inteligentní výraz. Bohužel i zde opět existují dva extrémy - buldočí typ s často značně vypouklýma očima a typ teriéra s očima ve tvaru trojúhelníku a štěrbinovitýma. Oči mají být zásadně pokud možno tmavé, mírně světlejší zbarvení je obvykle přípustné. Příliš světlé oči ale vzhled psa ruší, stejně jako oči ležící příliš blízko u sebe nebo oči šikmé. Aby byl výraz staforda typický, jsou správná barva a tvar očí nutné.

MORDA/SKUS
Morda středně dlouhá, okrouhlá, pod očima ostře spadající. Čelisti se silnými zuby. Spodní čelist musí být silná a skus pravidelný. Pysky přilehlé a uzavřené, neuvolněné. Horní řada řezáků těsně bez mezery překrývá spodní (nůžkový skus). Nos úplně černý.

Vysvětlivky: Staford jako bývalý pes pro zápasy musí mít mohutnou a širokou tlamu, která nesmí působit sevřeně nebo slabě. Slabinou zvláště buldočího typu jsou často pysky. Bývají často vyvinuté a uvolněné a u staforda s perfektním skusem vypadají nepěkně. Teriéří typ amstafa se naproti tomu často vyznačuje dlouhou čenichovou partií s úzkými a slabými čelistmi. Staford má skus nůžkový, přičemž horní řezáky zapadají jako nůžky před řezáky spodní. Klešťový skus, při němž řezáky obou čelistí stojí proti sobě, je většinou ještě tolerován. Chybný je předkus, kde je tomu úplně naopak. Při podkusu dochází navíc často k velmi bolestivým zánětům, neboť spodní řezáky vykusují do patra rýhu. Když se naopak špičáky setkávají se slabou spodní čelistí, způsobují v patře hluboké díry.
Nos staforda musí být černý, nikdy hnědavý nebo růžový. U štěňat se ovšem čenich často plně vybarví až ve stáří několika týdnů.

KRK
Silný, lehce klenutý, od plecí se lehce zužuje k zadní části lebky. Bez volné kůže na hrdle. Střední délka.

Vysvětlivky:  Správný krk bývá bohužel často zanedbáván, ačkoli je velmi důležitý jak pro celkový harmonický vzhled, tak i pro rychlý běh. Říká se, že u koně je krk v těžišti těla a také psi s krátkým silným krkem se nepohybují nijak elegantně. Široký a svalnatý krk plynule vybíhá z ramen, je mírně zaoblený a směřuje k zadní části lebky. Je lehce klenutý, nikdy však nesmí působit nepřirozeně. Kůže na krku musí být napjatá, nemá tvořit žádné laloky. Když se svalnatý staford zakousne do větve a volně na ní visí, je takřka nemožné uchopit jej za krk, a to jednoduše proto, že rukou není co zachytit.

PLECE
Silné a svalnaté s širokými, skloněnými lopatkami.

Vysvětlivky: Správná plec je umístěna poměrně vzadu a lopatky jsou šikmé. Myšlená přímka procházející lopatkou má protínat hřbet uprostřed či dokonce končit za jeho středem. Spadá-li rameno příliš strmě, znemožňuje správný klus. Lopatka má být co nejdelší, široká a svalnatá, příliš svalnaté lopatky však působí přehnaně. Lopatky jsou navzájem značně vzdáleny, říká se, že mezi ně můžeme položit plochou dlaň. V praxi to znamená, že rozestup mezi nimi má činit zhruba 8 - 15 cm.

HŘBET
Značně krátký, mírně spáditý od kohoutku k zádi. Mírně skloněná krátká křížová kost (záď), lehce klenutá bedra.

Vysvětlivky: Hřbet správného staforda je dosti krátký, pevný a svalnatý. Postava staforda však není tak kvadratická jako např. boxera, délka jeho trupu je většinou o několik cm větší než je kohoutková výška. Hřbet však nesmí být ani příliš krátký, protože pak psu neumožňuje požadovanou rychlost a obratnost při běhu, ani příliš dlouhý. Dlouhý hřbet navíc často způsobuje při běhu potíže, často běh výrazně zpomaluje a někdy dochází k poranění šlach či páteře. Mimoto ruší i harmonické proporce zvířete.
Staford má lehce (!) svažující se hřbetní linii. Ta se vlivem zvláště silného svalstva poněkud zvyšuje v oblasti beder. Směrem k ocasu se záď lehce šikmí. Při pohledu shora mají záda tvar písmene V. Široká hrudní partie se zužuje směrem ke kořeni ocasu. Bohužel se často setkáváme jak s proláklým hřbetem, tak s vyklenutým kohoutkem. Obojí je chybně.

TRUP
Dobře klenutá žebra jsou k sobě pevně svázána. Široká přední fronta. Hrudník široký a hluboký. Přední končetiny značně navzájem vzdálené, aby umožňovaly správný vývin hrudi. Hruď široká a hluboká.

Vysvětlivky: Celá přední část těla musí být vyvážená, nesmí být přemrštěně široká. Stafordi s příliš širokým a sudovitým hrudníkem působí příliš hrubě - chybí jim elegance vlastní tomuto plemeni. Dobře vyvinutý a široký hrudník je samozřejmě důležitý, neboť musí poskytovat dostatek prostoru pro srdce a plíce. Mnohem důležitější je ovšem jeho hloubka a délka. Staford by měl mít celkově dobře vyvinutou a mohutnou postavu. Při pohledu zepředu však nemá být příliš široká a žebra nemají nápadně vystupovat. Celý amstafův trup je silný, mohutný, kompaktní a pevný, což ovšem nesmíme zaměňovat s tloušťkou.

OCAS
V poměru k tělu krátký, nízko posazený a kuželovitě se zužující v jemnou špičku; není zkroucený ani nesený nad hřbetem. Je nekupírovaný.

Vysvětlivky: Ocas je plynulým prodloužením páteře, a proto musí být silný a nezkroucený. V zadní třetině by měl být správě mírně vzhůru prohnutý. Velmi často se u stafordů vyskytuje tzv. veselý ocas, zdvižený nad hřbetní linii. Je to nežádoucí dědictví po teriérech. Zdvihne-li vzrušený staford ocas na linii hřbetu, je to zcela normální, žádná chyba. Téměř všechna štěňata mají takovýto. Jak pomalu dospívají, tento jev zpravidla mizí.

KONČETINY
Kosti předních končetin mají být rovné, silné a kulaté. Rovná předloktí. Zápěstí kolmá. Pánevní končetiny silné a dobře osvalené. Koleno poměrně nízko, nesmí být vybočené ani vbočené. Středně velké tlapy, dobře osrstěné a klenuté a uzavřené, pružné, bez paspárků.

Vysvětlivky: Předpisy standardu jsou sice konkrétní, ale ve skutečnosti velmi málokdy splnitelné. U stafordů se často vyskytují více či méně znatelně ven vytočené lokty a dovnitř vbočené tlapy. Je to dědictví po buldokovi. Další častou chybou je slabé předloktí. V tom případě není rovná ani celá hrudní končetina, loketní kloub tvoří vrchol úhlu předloktí a pažní kosti. Staford musí mít při pohledu ze všech stran končetiny rovné a kolmé. Tlapky mají být středně velké s mohutnými nášlapnými polštářky, které mají umožňovat pružnou chůzi. Prsty jsou dobře vyklenuté. Stehno obaluje velmi silné svalstvo, které se výrazně rýsuje na povrchu. Koleno má být správně zaúhleno, někde uprostřed mezi zaúhlením plemen čau čau a německého ovčáka. Takovéto koleno umožňuje silný odraz pánevní končetiny i neúnavný klus.
U typu teriér se často vyskytuje koleno s příliš tupým úhlem, pes má chůdovitou chůzi a špatný odraz. Staford běhá rychle, pružně a elegantně a běh nikdy nesmí být houpavý nebo vlnitý. Chybný je také mimochod, typický způsob pohybu velblouda, při kterém se při chůzi současně pohybují vždy končetiny jedné strany těla.
Je-li chov příliš ovlivněn buldočím typem, elegance pohybu se čím dál tím více ztrácí. Avšak i tvrdý pohyb mnohých typů teriéra je nesprávný a připomíná spíše závodního koně.

OSRSTĚNÍ
Srst je krátká, přilehlá, pevná, drsná na dotek a lesklá.

Vysvětlivky: Staford je krátkosrsté psí plemeno, které nevyžaduje příliš důkladnou péči o srst. Má uzavřenou a pevnou srst (ne hrubou jako drát!), která tělo dostatečně chrání. Srst je stejnoměrně lesklá a přilehlá. Sametu podobná srst, jakou tu a tam vidíme u některých stafordů, je nevhodná.

ZBARVENÍ
Jakákoli barva, jedna či více barev. Přípustná je i skvrnitost, srst by však neměla být zcela bílá nebo bílá z více než 80%. Černo-tříslová či černo-játrová se nedoporučují.

Vysvětlivky: Ať je staford jednobarevný ve všech možných odstínech, ať je s kresbou nebo bez ní, přes žíhané psy všech variací až po převážně bílé psy s barevnými skvrnami, to vše záleží jen na vkusu. Méně žádaní jsou čistě bílí stafordi, kteří mohou mít ve velmi vzácných případech dokonce genetické vlohy k hluchotě. Stejně tak psi, kde bílá barva přesahuje 80% a psi šedaví, černí a rezavě zbarvení. Černo-tříslová je typické zbarvení rotvajlera nebo dobrmana. Méně žádaná barva by neměla u jinak správně stavěného psa hrát nijak důležitou roli. Nezávisle na barvě musí být noc, oční víčka, pysky, drápy zcela pigmentovány. Ale i v tom případě bychom měli drobné odchylky ve zbarvení kožichu tolerovat.

VELIKOST
Velikost a váha by měly být ve správných vzájemných proporcích. Doporučuje se výška v kohoutku psů 46 - 48 cm, u fen 43 - 46 cm.

Vysvětlivky: V žádném jiném bodě nebývá standard tak podmíněn vlastními názory jako v případě velikosti!

VADY
Jako vada by měly být posuzovány všechny následující uvedené okolnosti: masově zbarvený nos, světlé oči a nepigmentovaná oční víčka, příliš dlouhý ocas nebo jeho špatné nesení, předkus a podkus.

Vysvětlivky: Tato formulace je ve standardu volena velmi nešťastně, protože kromě uvedených chyb existuje ještě mnoho dalších! V zásadě vadí vše, co se vymyká standardu, např. přílišné vybočení končetin, vystouplé lokty nebo příliš dlouhá tlama.

POZNÁMKA
Samci musejí mít dvě zřetelně normální varlata zcela sestouplá do šourku.


Laikové často nemohou pochopit, jak je možné, že někdy je na výstavě jako vítěz oceněn staford se zjevnými vadami. Začátečníci totiž často neznají přesně důvody, které určitému psu pomáhají k zaslouženému vítězství. Nalézt a poznat vady je snadné, ale přednosti vítězného psa, které zdaleka převyšují všechny jeho nedostatky, poznáme až po dlouholetých zkušenostech.

Pro vás by měl být váš vlastní pes vždycky ze všech nejhezčí, nejchytřejší a nejlepší. Nejnešťastnější chvíle jsou ty, kdy vystavovatelé jsou zklamáni z druhého místa a vztekle vláčejí svého psa ven z kruhu. Je to nejen nesportovní, ale vůči psu vysoce nespravedlivé!!